Rozvod manželství je bohužel ve velkém množství případů nepříjemnou závěrečnou tečkou vztahu pro oba manžele. Příčiny rozpadu manželství přitom mohou být různé – od vyprchání vzájemné lásky až po nevěru. A právě tyto okolnosti mohou hrát významnou roli při rozhodování soudu o vypořádání společného jmění manželů. Postačuje však nevěra sama o sobě pro přiznání vyššího vypořádacího podílu ve prospěch věrného manžela a nižšího pro nevěrného?
Obsah SJM
Připomeňme, že obsahem společného jmění manželů v zákonném režimu je vše, co nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, se zákonnými výjimkami (například dary či dědictví).
A právě společné jmění manželů právní mocí rozsudku soudu o rozvodu zaniká. Je tak potřeba vypořádat vzájemná aktiva a pasiva mezi manžely – jejich společné jmění manželů.
Řízení o vypořádání SJM
Není samozřejmě vyloučeno, aby se bývalí manželé na vypořádání SJM dohodli. Dohoda o vypořádání vyžaduje písemnou formu zejména tehdy, pokud je předmětem vypořádání nemovitá věc, v každém případě však lze doporučit dohodu uzavřít písemně vždy. Nevyžaduje-li dohoda o vypořádání písemnou formu a požádá-li o to jeden z manželů, doručí mu druhý manžel potvrzení, jak se vypořádali.
Není-li vypořádání společného jmění dohodou možné, je možné se ho domáhat soudně. Není-li ve lhůtě tří let od zániku společného jmění uzavřena ani dohoda a ani podána žaloba na vypořádání u příslušného soudu, uplatní se zákonná domněnka stanovující, že hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z manželů, který je užívá jako vlastník, ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví bývalých manželů a ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma, nyní již bývalým manželům.
V žalobě na vypořádání společného jmění je třeba uvést všechny věci, které náleží oběma manželům společně a které tedy jsou předmětem vypořádání. Tedy včetně okolností, které přispěly k zániku manželství a pro které bylo manželství rozvedeno.
Zásada rovnosti, nebo?
Základní zásadou, která ovládá řízení o vypořádání společného jmění, je totiž zásada rovnosti, tedy že podíly obou manželů jsou stejné. Judikatura soudů nicméně dovodila, že ve výjimečných případech je možné se od zásady rovnosti odklonit a je tedy možné domáhat se tzv. disparity podílů, tedy že jednomu z bývalých manželů má být přisouzeno více, než tomu druhému. A to zejména v případě alkoholismu, gamblerství či marnotratnosti. Jak je na tom ale nevěra?
Podle zákona platí, že manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Poruší-li kterýkoliv manžel kteroukoliv výše uvedenou povinnost, nezakládá to podle konstantní judikatury českých soudů samo o sobě důvod k tomu, aby soud přistoupil k disparitě podílů.
Teprve v případě, že nevěra kteréhokoliv manžela ve spojení s dalšími negativními skutečnostmi povede k dalším negativním jevům v rámci společného rodinného soužití (a negativně tak ovlivní hospodaření se společným majetkem či péči o rodinu či děti apod.), mohlo by to vést k úvaze soudu o disparitě podílů. Odklon od principu rovnosti podílů tedy nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu.
Platí totiž, že české soudy se prozatím k disparitě podílů stavějí spíše rezervovaně, tudíž musí být disparita podílů odůvodněna skutečně mimořádnými okolnostmi, které se dotýkají rodiny či společného majetku manželů a jsou z hlediska dobrých mravů nepřijatelné.
SJM a rozvod jsou často diskutovaná témata i v dalších článcích na našich stránkách rodinavpravu.cz